OČKOVÁNÍ

OČKOVÁNÍ - PSI

Schéma štěně:

Pro Vás jako majitele si stačí pamatovat, že se psi očkují každý rok. Spektrum nákaz se však liší. U nás používáme 2 nebo 3 leté vakcíny na vzteklinu, 3 leté vakcíny pro psinku, parvovirózu a hepatitidu (DHP). Každoročně je nutné přeočkovat leptospirózu a parainfluenzu. S tím, co zrovna letos má dostat Váš pejsek, si poradí lékař, hlavně se včas dostavit :-)

OČKOVÁNÍ - KOČKY

Kočky očkujeme od 8 týdnů a to trojkombinantní vakcínou - kaliciviróza, herpesviróza (komplex kočičí rýmy) a infekční panleukopenie (PCH)

Kočky standardně neočkujeme proti vzteklině. Vyžadují to pouze situace, kdy zvíře cestuje do zahraničí, nebo vyžaduje-li to např. výstava.

CESTA DO ZAHRANIČÍ

Je třeba navštívit webové stránky Státní veterinární správy, kde najdete podmínky vstupu do jednotlivých Zemí. V Plzni sídlí v Družstevní ulici č. 1846/13. Tel. 377 333 820.

PÉČE O CHRUP

Každý majitel se snaží svému pejskovi zajistit to nejlepší, málokdo však ví, že kromě pravidelného očkování a odčervení je zapotřebí pravidelná každodenní ústní hygiena.

Tak jako u lidí pokud se zuby nečistí spolu se zbytky potravy a bakteriemi se na zubech vytváří zubní plak, který po čase mineralizuje a vytváří zubní kámen. Ten se dostává i pod dásně a je jeden z faktorů podporující zánět dásní a zubů. Zubní péče se týká především malých a středních plemen psů. S péčí je zapotřebí začít již v štěněčím věku optimálně v 9. -12. týdnu stáří. Vaše štěňátko si spíše na pravidelnou péči zvykne lépe než dospělý pes.

U starších pejsků je před zahájením vhodné nechat zuby prohlédnout veterinárním lékařem, protože pokud už zuby pokrývá zubní kámen, je nejvhodnější nechat ho nejprve odstranit. Jedná se o rutinní zákrok, kdy se pejskovi v sedaci nebo krátkodobé anestezii odstraní zubní kámen ultrazvukem. Rovněž malá plemena často trpí na retenci (nevypadnutí) mléčných zubů, které pak překáží zubům trvalým. Pokud do sedmého měsíce nevypadnou Vašemu pejskovi mléčné zuby, je vhodné poradit se svým veterinářem.

Za nejúčinnější prevenci se považuje pravidelné čištění zubů kartáčkem a zubní pastou. Zubní pasta by měla být veterinární, protože je ochucená, nemusí se vyplachovat a obsahuje enzymy, které napomáhají rozkladu zubního plaku. Lidské zubní pasty nelze doporučit, neboť obsahují fluor a pejskovi těžko vysvětlíte, že zubní pastu nemá polykat.

Na trhu je k dispozici řada zubních kartáčků od klasických ručních, po speciální kartáček na prst. Rozhodně by se mělo jednat o velmi měkký kartáček, aby nedráždil dáseň. Nejlépe se nám v tomto směru osvědčily speciální náprstkové látkové kartáčky z mikrovlákna.

Další alternativou jsou speciální diety, které napomáhají odírání plaku, enzymatické žvýkací plátky, nebo ústní voda, která se pejskovi přilévá do pitné vody. Je možné je zkombinovat spolu s čištěním zubů.

Frekvence čištění zubů je optimální 1x denně nebo alespoň 2 -3 x týdně. Záleží na individuální dispozici pejska k tvorbě zubního plaku a kamene.

A jak naučit pejska nechat si čistit zuby?

Nejvhodnější je pomalu a postupně. Nejprve naučíme pejska nechat si prstem přejíždět po dásních, poté na prst přidáme trochu zubní pasty, jelikož je ochucená, nebývá to velký problém. V další fázi můžeme přejít na gumový kartáček na prst a krouživými pohyby se snažíme vyčistit všechny zuby. Intervaly čištění postupně prodlužujeme až asi na 2 minuty. Po vyčištění si pejsek zaslouží pochvalu nebo pamlsek, aby pro něj čištění zubů byl příjemný zážitek.

Tetanus

Málokdo ví, že kromě běžných onemocnění může svého pejska nechat očkovat proti tetanu. V naší ordinaci tuto vakcinaci rozhodně doporučujeme, protože se s tímto onemocněním čas od času setkáváme (zhruba 2-3 případy ročně) a šance na vyléčení resp. přežití pacienta činí pouze 50 % při velmi intenzivní péči. Takže pokud máte pejska agiliťáka a trénujete v koňských halách, nebo máte doma koně či ovce, mělo by být očkování samozřejmostí.

Původce: bakterie clostridium tetani, která produkuje toxiny tetanospazmin a tetanolyzin, které jsou zodpovědné za příznaky nemoci. Bakterie se vyskytuje ve dvou formách:

• spóry se běžně vyskytují v půdě a v trusu hospodářských zvířat a jsou extrémně odolné k vlivům prostředí,

• vegetativní stádia: vznikají, pokud se spóry dostanou do rány za nepřístupu vzduchu.

Jsou velmi citlivé na změny prostředí a jsou producentem již zmiňovaných toxínů.

Vnímavost: každý živočišný druh je jinak vnímavý, nejvíce jsou ohroženi koně a ovce, následuje člověk a pak teprve pes a kočka.

Klinické příznaky: se mohou projevit za 5 -10 dní od infikování rány. Stačí zatržený dráp, výměna zubů u štěňat, porod, plánovaný chirurgický zákrok, či jakékoliv jiné drobné zranění, které v době projevení klinických příznaků už nemusí být ani patrné.

Je prokázaný častější výskyt u štěňat německých ovčáků v období přezubování (4.- 7. měsíc).

Mezi první příznaky patří ztuhlost, neochota k vstávání, ocas odtažený od těla, převažuje napětí natahovacích svalů před ohýbačovými. Typické je napětí kůže a podkoží na čele, strnulé postavení uší, protažení ústních koutků směrem dozadu (tzv. sardonický úsměv). Často také dochází k vyhřeznutí třetích víček. Zvíře reaguje záchvaty na jakékoliv světelné a zvukové podněty. Následují poruchy polykání, vyměšování a stav často končí dechovým selháním po ochrnutí mezižeberních svalů a úmrtím.

Diagnóza: diagnózu lze vyslovit pouze podle klinických příznaků.

Terapie se skládá z:

• antitoxinu, který neutralizuje toxin

• antibiotik, která likvidují vegetativní formy tetanu

• vyčištění rány ( platí, že čím víc je rána blíže hlavy, tím horší je prognóza)

• aplikací sedativ

• hospitalizace v klidném prostředí s podporou a monitoringem základních životních funkcí. Hospitalizace je obvykle zapotřebí minimálně 10 dní.

Prognóza: záleží na včasnosti zahájení terapie. Popisována je úmrtnost 50 %.

Vakcinace: psy lze vakcinovat od 12. týdne staří s revakcinací za 3. -4- týdny. Revakcinuje se vždy jednou za dva roky. U koček se vakcinace nedoporučuje - kočka je 12x odolnější než pes.

LYMSKÁ BORELIÓZA

Jedná se o široce rozšířené bakteriální onemocnění, které postihuje člověka i domácí zvířata. Onemocnění má charakter ohniskové nákazy, to znamená, že v některých lokalitách je výskyt mnohonásobně vyšší než jinde. Záleží na přítomnosti přenašeče čímž v Evropě obvykle bývá klíště obecné Ixodes ricinus.

Přenos se uskutečňuje sáním krve, doba nutná k přenosu je 16 - 72 hodin po přisátí. Samotné onemocnění pak způsobuje bakterie z rodu spirochet Borelia Burgdoferi.

Klinické příznaky: se u psů projevuje nejčastěji kulháním, bolestivostí kloubů a svalů, může také ztrátou chuti k jídlu, malátností a horečkou. U některých psů a většiny koček probíhá nemoc bez příznaků. Kruhové zarudlé ložisko ani neurologické příznaky, které se tak často popisují u člověka se u zvířat nevyskytují. Po určité době může dojít k poruchám koordinace, problémům s chůzí a může končit až poškozením ledvin a srdce.

Rizikem této nemoci je dlouhé skryté období - od přisátí klíštěte do projevu prvních příznaků. První příznaky se mohou projevit až za několik měsíců (2 -5 měsíců). Majitel pak ani tuto informaci v anamnéze neuvádí. Často bývá kulhání pouze občasné, střídá se s obdobím klidu.

Diagnostika tohoto onemocnění je poměrně náročná, přímý průkaz borelií v krvi je poměrně vzácný (krev by se musela nabrat v okamžiku akutní infekce, kdy je krví roznášena po celém organismu). Proto se používají spíše nepřímé diagnostické metody na základě imunologie (z krve zjistíme hladinu protilátek). Často je zapotřebí tzv. párový vzorek - opakované vyšetření v určitém čase a podle změny hladiny protilátek pak lze vyslovit přesnou diagnózu.

Terapií je obvykle dlouhodobá aplikace antibiotik.

Prevence protože je diagnostika i terapie poměrně náročná mnohem lepší je prevence. Prevencí je v době klíšťat pravidelná ochrana před nimi (přípravky ve formě spot on, antiparazitární obojky). V případě přisátí klíštěte co nejdříve jeho odstranění, přičemž se nedoporučuje na klíště sahat.

Vakcinace je nejúčinnější v období před sezónou (prosinec - únor). Poprvé je potřeba vakcinaci po třech týdnech zopakovat a poté se podává jedenkrát ročně

KOKCIDIÓZA

Kokcidióza je infekční onemocnění králíků, které způsobují intracelulární parazité - kokcidie z rodu Eimerie. Většina těchto kokcidií napadá buňky sliznice střeva, jeden druh pak napadá játra. Jedná se o druhově specifické onemocnění, to znamená, že není přenosné na člověka ani jiný druh zvířat. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin náhlého úmrtí mladých králíčků.

Nejnáchylnější jsou mladí králíci v 6. - 7. týdnu věku. Obvykle se nakazí od matky sáním, trusem nebo močí. Králíčata požírají trus matky běžně, osidlují tak svůj trávicí trakt "správnou mikroflórou" a nemělo by se jim v tom v tom bránit. Rovněž není vhodné chovat králíky na roštech, protože pokud nemají možnost koprofagie ( požírání výkalů) ochuzují se tak o potřebné vitamíny skupiny B. Po pozření se kokcidie v buňce trávicího traktu několikanásobně rozmnoží, buňku rozbije a uvolní se další generace, která následně napadá další buňky. Tímto mechanizmem dokáže poškodit celou sliznici střeva a má za následek zánět střeva, změnu pH, přemnožení škodlivých bakterií a následuje průjem nebo dokonce až úhyn. U dospělých jedinců může probíhat kokcidióza bez příznaků a může se projevit pouze v případě oslabení.

Příznaky: Mezi nejnáchylnější patří králíčata do 10. týdne věku, staří jedinci a jedinci s oslabenou imunitou. Počátečními příznaky bývá změna tvaru stolice - tak zvané "vánočky". Následuje snížená chuť k jídlu, držení se stranou od ostatních, nafouknuté bolestivé břicho, zácpa, nebo naopak mazlavá stolice, menší přibírání na váze, občasné skřípání zubů a tzv. pilka na hřbetě - při pohlazení rukou po hřbetě zřetelně cítíme vystupující obratle. Při jaterní kokcidióze jsou příznaky trochu jiné a souvisí se zbytněním žlučovodů a jater. Častěji postihuje spíše dospělé králíky, kteří pomalu rostou, nemají chuť k jídlu a náhle uhynou. Při pitvě na játrech pozorujeme bělavé uzlíky.

Terapie: výskyt v chovech králíků je až 90 %. Králíčata obvykle chovatel přeléčí antikokcidiky (preparáty: ESB3, Sulfadimidin, Sulfacox). Tyto preparáty se přidávají po určitou dobu do vody, jsou hořké chuti a proto je potřeba během jejich podávání nepodávat nic šťavnatého. Samozřejmě je také potřeba dbát na pravidelnou výměnu podestýlky. Obvykle je toto preventivní opatření dostačující. Králíčatům do 12. týdne se nedoporučuje podávat zelené krmení (pokud na ně nejsou zvyklý a mají kokcidiózu, může to jejich stav výrazně zhoršit). A poté je postupně po malých dávkách na toto krmení zvykat.

U dospělého králíka je vhodnější pravidelně provádět koprologické vyšetření, ideálně jednou za půl roku, a antikokcidika podat pouze při pozitivním výsledku vyšetření (nálezu oocyst). Antikokcidika tak jako mnoho dalších léčiv narušují přirozenou mikroflóru ve střevě, kdy může dojít k přemnožení nežádoucích bakterií. Aplikací probiotik můžeme tyto následky zmírnit. Konzumace probiotik posiluje "žádané bakterie" ve střevě a nastoluje tak znovu křehkou rovnováhu. Ideálně podáváme probiotika během aplikace léků a ještě několik dní po ukončení léčby.

Vzhledem k tomu, že oocysty jsou v trusu vylučovány nepravidelně, je potřeba na koprologické vyšetření vytvořit směsný vzorek. Bobky sbíráme v průběhu 3 - 5 dní a uchováváme v chladu a vlhku. Ideálně vzorek uchováváme v lednici a vlhčíme pár kapkami vody denně. Na rozbor postačí asi 10 bobků. Po nasbírání je neprodleně dopravíme k veterináři, který rozbor provede. Pokud je výsledek negativní, není potřeba králíčka medikovat. Při pozitivním výsledku samozřejmě situaci dále řešíme se svým veterinářem. Proti kokcidióze se nedá chránit vakcinací. Vakcinuje se pouze králičí mor a myxomatóza a před vakcinací bychom si měli být jisti, že je náš králík naprosto zdravý. Pokud by byl oslaben kokcidiózou, nemusí jeho imunitní systém správně zareagovat nebo může vakcinace průběh onemocnění výrazně zhoršit.

Prevence:

Pravidelné koprologické vyšetření je nezastupitelné.

• Nepodáváme zelené krmení z míst, kde by mohlo být kontaminováno zajíci. Zelené krmení musí být vždy čerstvé, nezapařené a je potřeba na něj králíčka postupně navykat. Platí zásada, že raději méně než více.
• Při koupi králíčka se přeptáme chovatele, zda králíčka medikoval, pokud nemáme možnost se zeptat, králíčka pro jistotu přeléčíme, případně se poradíme se svým veterinářem.
• Dospělé králíky pravidelně vyšetřujeme a vyhýbáme se stresovým situacím.
• Výborné hygienické podmínky - pravidelné měnění podestýlky, vyvarování se vlhkosti v kotci, zabránit aby si králíci po jídle šlapali a teprve potom je jedli.
• Můžeme do vody přidávat vitamínový a minerální přípravek Acidomid K, který okyseluje prostředí ve střevě a tím zabraňuje přemnožení kokcidií. Přípravek je vhodné přidávat při krmení zeleným krmivem nebo při prvním zaznamenání "vánoček".
• Při pochybnostech podávat pouze seno, zelené krmení úplně vyřadit.